Křest létajích dědečků - Racek PB6
Letiště Mladá Boleslav
Začátkem května mi pošta doručila pozvánku na malou slavnost spojenou s křestem dvou létajících replik historických letounů a malého akrobatického speciálu. Křtění letadel jsem se účastnil poprvé ( navíc letadel, která byla de facto více jak půl století po smrti ) a tak jsem s menším napjetím očekával co bude. To vše se mělo odehrát na letišti, kde se kdysi odvíjely první kapitoly českého létání, v Mladé Boleslavi. Kolem roku 1910 se zde totiž pokoušel a celkem úspěšně, létat jeden z našich pionýrů letectví Metod Vlach. Před pár lety byla podle původních výkresů postavena replika, hvězda dobových leteckých dnů pořádaných každoročně na zdejším letišti. Letoun je v majetku Nadačního fondu Metoděje Vlacha a právě ten se stal pořadatelem již zmíněného křtu.
Novokřtěnci
Bombardér Nieuport 12 byl konstruován v období první světové války, v době kdy oblohu křižovaly plátnem potažené „úžasnosti“ s klapajícím rotačním motorem a osud posádky závisel na spolehlivosti leteckého truhláře a velké dávce štěstí. I dnes se ale najdou staromilci, jež rádi poslouchají vítr v drátech, či mrznou v otevřených kokpitech. Jedním z nich je pan Josef Kučera, který letoun zakoupil a dnes provozuje.
Vloni dvěma lety přednesl svůj letecký sen před jedním z našich nejlepších leteckých konstruktérů létajících replik a napodobenin, panem Petrem Svobodou z Blanska ( jeho životní a letecký příběh čechoaustralana si zaslouží samostatný článek). První výkresy, první výpočty, rozhodnutí o pohonné jednotce. Přednost byla dána automobilovému motoru Subaru o výkonu 80 koní (rotační motory by asi dnes nikdo nezaplatil, nehledě k tomu že letoun se musí vejít do váhové kategorie Ultralehkých letounů – 450 kg i s piloty a plnou nádrží).
Po roce práce se po novém roce objevil letoun v Mladé Boleslavi a učil se létat. Ano čtete dobře. Každé letadlo se sice pečlivě staví podle stejně pečlivě nakreslené dokumentace, ale dokud zalétávací pilot nepodepíše protokol, že je vše OK, musí se letounek dolaďovat. Tu více napnout výplety, tu upravit pohyb křidélek. Každopádně šestadvacátého května bylo vše vycizelováno k dokonalosti a 90% replika původního stroje se mohla křtít.
Racek PB 6 - Letadlo, kterému osud nepřál
Jeho původní konstruktéři pánové Přikryl a Blecha. Se ve třicátých letech pokoušeli vyrábět jednoduchá letadla pro výcvik. Jejich konání však provázela obrovská smůla. I přes nesmírnou obětavost a nadání se jejich projekty nikdy nedostaly dál než k prototypům. Nejhezčí letounek jejich konstrukce Racek PB6 dokonce při jednom z prvních předváděcích letů pro ministerstvo práce shořel. Jeho půvaby a jednoduchá konstrukce však natolik zaujali tehdejšího leteckého modeláře (a mistra světa v obřích maketách) ing Handlíka, že jej v osmdesátých letech postavil podle originální dokumentace zapůjčené Národním technickým muzeem v Praze. Obří model létal natolik úspěšně, že se jeho stavitel rozhodl uvést v opravdický letecký život.
Věrnou repliku postavil další z úspěšných konstruktérů létajících replik pan Václav Vondrášek z Tismic (mimo jiné konstruktér repliky Curtiss Jenny, letoun Metodějě Vlacha a snad jediný létající aparát bratří Wrightů). Zvolení motorové jednotky nakonec bylo jednoduché. Stal se jí někdejší „dárek“ od leteckého fandy ze Švýcarska, originální letecký motor Continental A65 z roku 1942. Letoun byl zalétnut zkušebním pilotem a po prvním letu se jen suše vyjádřil: „to není letadlo, to je kočár.“
A tak se šestadvacátého května objevil na ploše letiště vedle Neiuporta i tento legendami opředený Racek.
Konečně i celebrity
Nadační fond Metodějě Vlacha podporovaný městem Mladá Boleslav a společností Škoda Auto nemohl nepožádat jejich představitele o účast a aktivní roli křestu. Primátor města mladá Boleslav pan Kvaizar a představenstvo společnosti zastoupené i předsedou dozorčí rady panem Kuhánkem se úkolu zhostili opravdu výtečně a očividně v chutí. Možná, že jim v jejich netradičním úkolu pomohli svým šarmem i opravdové celebrity. Jitka Molavcová a Jiří Suchý. Přestože sympatická herečka tvrdí, že se v letadlech trochu bojí, aeroplány obhlížela s nelíčeným obdivem. Předpokládám i proto, že se samotný křest odehrával pouze na zemi. Zato Jiří Suchý je nadšenec každým coulem. „První letadla jsem vídával v dětství. Přesně takovéhle stroje. Plátnem potažené aeroplány se proháněli u nás nad letištěm, dělala loopingy a výkruty. Mě bylo tenkrát pět a potvrzuji tak ferudovské, že co člověk nasaje jako dítě, už ho nikdy nepustí.“
Bouchnutí šampaňského, popřání šťastných stratů a stejného počtu přistání a vrtule je zalita pěnivým vínem. Nebyl by to asi pan Suchý, aby nepřidal svůj pohled na křest: „ já bych si dovolil trochu pozměnit tuto slavnost a místo křestu navrhuji tuto událost nazvat, bez ohledu na kdysi tendenční socialistické, na Vítání občánků.“
Tak tedy vítejte na nebi!
P.S. Slavnost možná ten den nebyla tou největší mediální senzací, ale kdo přišel nadšen byl. Kdo nepřišel může litovat. I když, pokud náhodou pojedete z Praha na Mladou Boleslav a před vámi se objeví komín elektrárny, odbočte na Bezděčín. Kousek za ním je kouzelné travnaté letiště a v jeho hangárech se skrývají aeroplány, kterým za letu hvízdají dráty a jejich piloti za letu občas i mrznou………..