Povídka téměř erotická
Začalo to krátkou větou, ale je –li pronesena mezi muži, může změnit celý tvůj svět.Ta věta zněla:“ hele vole vim vo jedný, nádherný a za pár korun je tvoje.“
No odporujte, když máte v sobě pět plzní a probudí se ve vás lehce doznívající puberta. A tak jsem další sobotu vyrazil s naším Mobydickem VW T3 směr Ústí nad Orlicí. Přestože jsem věděl, že je to až někde u Asie, tak jsem z lenosti vůz jako obvykle nezásobil proviantem, ani loveckými potřebami. Jen jsem natankoval plnou, a s jiskrou v očích jsem vyrazil. Znervózněl jsem jen v Hradci Králové, který jsem projel asi třikrát dokola a byl rád že pan Gočár neudělal ten svůj slavný okruh kolem celé republiky. Po hodině a půl, kdy už jsem v Hradci znal každý kanál, a v hlavě se mi znělo nekonečné, okolohradcecestička, ókólohradcecestička, se mi podařilo najít ukazatel na cíl. Cestou jsem minul podivné obce Vamberk, Žamberk, s tím, že mi okamžitě naskočilo něco krajkách, a hledal jsem Štramberk, kde řežou muslimům uši a prodávají je po poutích. Štramberk jsem nenašel, ale objevil jsem místo mého cíle, letiště Ústí nad Orlicí.
Pán, který mě čekal, mě odvedl podle místního zvyku do hangáru a tam na mě čekala. Celá v bílém pyžamu, umytá a nedočkavá. Dokonce byla stejný ročník jako já. No, co víc jsem si mohl přát. Já vím, že pánové v mých letech raději vyhledávají kontakt s mladšími ročníky, ale ne tak já. Nepotřebuji trhat rekordy, ani se s ní promenádovat a nechat jí očumovat cizími vlčáky. A tak jsem se osmělil a hned z ní to pyžamo strhal. Obnažil jsem jí v celé kráse. Ladné tvary čekali na pohlazení. Laskal jsem jí snad ze všech stran, a srdce mi tlouklo nedočkavostí. Pak to přišlo, ten hodný pán povídá:“ nechceš si ji vyzkoušet? Pomohli jsme jí na denní světlo, a mně se zdála ještě krásnější. Odebrali jsme se na trávu, je to přeci jen pro ni šetrnější, než asfalt nebo beton. A čekali, aby se o nás někdo postaral. Přijel pan Zvonař, a aby udělal dojem, hned v novém aeroplánu. Ale neměl šanci, já už jí z ruky nepustil. Uchopil jsem jí pevně, stiskl mezi nohama, zamával rukou a už to jelo. No, řeknu vám, bylo to poprvé, ale stálo to zato. Takovej fofr, přitom stačilo lehounce přitlačit a vzepjala se bujně, léta neléta. No netrvalo to dlouho, a byl konec. Krátké vzepnutí a padli jsme jak do peřin.
Pořídil jsem jí i takovou jednoduchou, ne moc luxusní (znáte to – nerozmazlovat!) postýlku a zkrátka, zpátky jsem už nejel sám. Musel to být úchvatný pohled. Muž v nejlepších letech za volantem úžasného vozu VW T3, ve společnosti půvabné společnice. Lidé se otáčeli, mávali na nás a mě, snad po třiceti letech opět stouplo sebevědomí. S ním jsme přijeli domů. Vím, že čekáte, s jakou nás doma přivítali. Jsme ale přeci dospělí a rozumní. Ženy v rodině se s pochopením tolerantně usmívaly, a syn na mě koukl okem znalce. Chlapsky mrknul - dobrý výběr!
Od té doby žijeme společně, skoro. Ale nebydlí s námi. Přeci jenom, v bytě 3+1 by to nešlo. Zůstává u Benešova. Líbí se jí na tamním letišti. Asi síla zvyku. Jezdím za ní na víkend, a když je pěkně, vezmu ji provětrat. Už jsem ji půjčil i Matějovi, jako synovi, aby si užil. Na celý týden si ji odvezl, ale choval se k ní gentlemansky. Dokonce s ní byl i pět a půl hodiny, no to víte mládí.
Je léto a já se těším na cestování, s maželkou a s ní. Radka vedle mě a ona pěkně vzadu. To nám to bude slušet.
Pár dat o Ka 6CR:
Tyto stroje patřily k nejvýkonnějším, nejznámějším a nejslavnějším německým větroňům poválečných let. Reprezentují vyvrcholení dřevěné konstrukce v plachtařském sportu. Byly vyráběny firmou SCHLEICHER Flugzeugbau, která byla založena již v roce 1929. „K-šestky“, jejichž konstruktérem byl Rudolf Keiser, vznikly v r.1955 a byly vyráběny až do roku 1972. Byly stavěny také v licenci a celkově se vyrobilo asi 2 tisíce kusů, mnohé jsou provozovány dodnes. V průběhu vývoje vzniklo několik typů. Od prvního Ka1, přes dvousedadlovku Ka2 až po nejznámější a nejrozšířenější Ka6 CR a Ka6 E.
Na těchto strojích byl poprvé v historii použit laminární profil NACA 63-018, který na svoji dobu zaručoval vynikající klouzavost, až 1:33. S těmito stroji bylo dosaženo několik světových rekordů, a v roce 1960 a 1963 zvítězil s tímto větroněm německý pilot Heinz Hunt na mistrovství světa.